Poslední letošní dlouhý výlet jsme uskutečnili první říjnovou sobotu. Vyjeli jsme vlakem v 7.22 a v Bílině kyselce jsme vystoupili o hodinu později. Došlo k jedné změně – na Bořni řádili sršni, kteří pobodali několik lidí, a tak jsme se s těžkým srdcem rozhodli tuto lokalitu tentokrát vynechat. Jelo nás dohromady devatenáct, polovina se vydala na dlouhou túru s Martinem Vostřelem, druhá polovina si udělala kratší okruh pod vedením paní Miluše Šafránkové. Nejprve jsme všichni navštívili areál Lázní Bílinská kyselka, který se v posledních letech podařilo krásně opravit. Řekli jsme si něco o historii lázeňství i o otci a synovi Reussových, kteří se zasloužili o vznik a rozkvět zdejších lázní. Za hezkého počasí bychom odsud viděli na Bořeň, ale ten byl zakryt hustou ranní mlhou. Udělali jsme zde společné foto obou našich skupin z dronu, takže máme pár hezkých snímků z výšky.
Poté už jsme se rozdělili a skupina šlapáků se vydala do města. Přešli jsme říčku Bílinu a zamířili ke kostelu Panny Marie s bohatě zdobeným renesančním portálem. Kostel leží mimo centrum, a tak ho řada lidí přehlédne. Odsud už jsme zamířili k náměstí. Zastavili jsme se u arciděkanského kostela sv. Petra a zašli se podívat k lobkovickému zámku, který na sklonku 17. století nahradil původní hrad. Je tu ještě jedna zajímavost – jeden z nejstarších dochovaných transformátorů v republice z roku 1897, vyrobený berlínskou firmou AEG za použití patentu vynálezce Thomase Alvy Edisona.
Vyšli jsme z města po žluté značce, minuli pivovar a zamířili do Pohádkového lesa s řadou vyřezaných soch. Byly tu nejen postavy z českých večerníčků, ale třeba i pes Falco z Nekonečného příběhu, u kterého jsme se společně vyfotili. Protože se mlha zvedla a udělalo se hezky, měli jsme odsud Bořeň jako na dlani. Minuli jsme rozcestníky Nad Štolou a Bořeňskou vyhlídku, prošli kolem rybníku i zaniklé obce Hetov a pokračovali do Mukova. Cesta zvolna, ale vytrvale stoupala a v Mukově u kostela už jsme byli ve výšce nad 500 metrů nad mořem. Místní barokní kostel patří k nejkrásnějším v regionu. Ohradní zeď byla porostlá podzimně zbarveným psím vínem.
Teď nás čekal nejnáročnější úsek cesty – prudké stoupání na Kozí hřbet. Všichni to srdnatě zvládli a pak už jsme stoupali o něco mírněji na Hradišťany. Tato hora turistu na první pohled neohromí – je součástí masivu a příliš nevystupuje nad krajinu. Je však druhým nejvyšším vrcholem Českého středohoří, je tu krásná velká louka a kdysi tu bývalo i hradiště. Dali jsme si tu zasloužený odpočinek a udělali opět pár fotek z dronu.
Po druhé hodině jsme zahájili sestup. Vrátili jsme se na rozcestí Kozí hřbet a pokračovali po červené. Obešli jsme vrchy Ostrý a Houžetín a prošli obcí Leská. Cesta dolů utíkala rychle, takže jsme byli včas v Třebívlicích na náměstí, odkud nám jel v 16.38 přímý autobus do Loun, kam jsme dorazili po páté hodině. Celková délka výletu byla 28 kilometrů, vedoucím byl Martin Vostřel.
Druhá skupina pod vedením paní Šafránkové si dala deseti kilometrový okruh kolem Bíliny, který začínal v Lázních Bílinská kyselka. Pokračovali přes centrum Bíliny, zamířili po naučné Stezce dějin k Radovesické štole a vrátili se zpět do Bíliny přes Pohádkový les. Ve městě ještě zašli do cukrárny a po půl třetí vyjeli vlakem zpět do Loun.
Fotografie poskytli: Štěpán Kotek, Helena Pavlátková, Ludmila Žaludová a Miluše Šafránková
