V sobotu 4. října 2025 jsme se vydali na poslední delší výlet letošní sezóny, který nás zavedl do samotného srdce Českého středohoří. Počasí nám tentokrát nepřálo, ukazovalo prudké ochlazení, vítr a déšť. Vyjeli jsme o půl osmé a v Ohníči jsme byli před devátou hodinou. Celkem nás šlo na Milešovku deset, z toho si dva z časových důvodů zkrátili cestu, ale Milešovku též zdolali. Vydali jsme se po žluté značce a za chvíli jsme byli ve stejnojmenné obci. Na návsi je hornický vůz s poslední tunou uhlí, která byla ve zdejším dole Svornost vytěžena v roce 1978. Vystoupali jsme nad obec a zamířili k Ohníčskému lesu a po úzké asfaltce jsme přišli do Mošnova. Za dalších dvacet minut jsme vystoupali k hezké Bukovické vyhlídce. I přes zakaboněnou oblohu byl pěkný výhled na Krušné hory.
Po červené jsme začali stoupat a minuli Teplický i Vraní vrch a došli na rozcestí Nad Lelovem a za půl hodiny jsme dorazili do Černčic. Odsud se nám naskýtal výhled na královnu Českého středohoří Milešovku, která se vypínala bezmála půl kilometru nad námi. Udělali jsme si společnou fotku a stoupali za mírného deště Nad Bílku. Zde nás překvapili běžci, kteří sbíhali z Milešovky a vyplašili stádo huňatých ovcí, které nám přehradilo cestu. Krátce po poledni jsme stanuli na Milešovce. Foukal vítr, ochladilo se, ale výhledy do krajiny byly hezké. Zašli jsme si na rozhlednu, prohlédli jsme si výstavku meteorologických přístrojů a nahoře se rozhlédli do kraje. Byla velká zima, teploměr ukazoval 3 stupně a vítr vál v nárazech rychlostí přes 60 kilometrů za hodinu. Zašli jsme se ohřát restaurace, což nám prospělo a po půlhodině jsme zamířili po modré dolů k Velemínu. Vítr v lese polevil a šlo se dobře. Minuli jsme Paškapole, obešli Kletečnou a zastavili se ve stejnojmenné obci u památníku Hanse Kudlicha, který odkazoval na zrušení roboty v roce 1848. Počasí se opět zhoršilo, před Radejčínem začalo pršet a radar nám ukazoval, že před pátou začne slejvák. V dešti jsme si vyšli na rozhlednu v Radejčíně, odkud byl výhled na Milešovku a její menší dvojče Kletečnou. Došli jsme až k Labi. Zastavili jsme se na chvilku na vyhlídce Jaroslava Srby a zašli si i na Doerellovu vyhlídku. Odsud je jeden z nejpůsobivějších pohledů na labské údolí i protilehlé kopce Českého středohoří. Protože se obloha zatáhla a déšť se rychle přibližoval, prošli jsme Dubičky a po zelené jsme scházeli kolem Mlynářova kříže do Dolních Zálezel. Došli jsme tam právě včas. Krátce po páté jsme nasedli do vlaku a rozpršelo se. V Lounech jsme vystupovali krátce před sedmou hodinou. Délka výletu 29 kilometrů, vedoucí akce Martin Vostřel.
Výlet měl i svoji kratší 12 kilometrovou variantu, kterou vedla paní Miluše Šafránková. Třináct účastníků vystoupilo v Radejčíně, došli na rozhlednu a poté si vychutnali vyhlídky na Labe. Zastavili se v Dubičkách a zašli si též na vyhlídku Skalky, která stála za námahu.
Fotografie pochází od Aleše Nováka, Martina Vostřela a paní Lídy Žaludové.
