První jarní výlet nás zavedl k Berounce. Předpověď počasí výletníkům vůbec nepřála, slibovala prudké ochlazení a vytrvalý drobný déšť. Snad i proto se nás na 22 kilometrů dlouhou cestu vydalo jen pět. Zato druhá skupina, která šla 13 kilometrů z Nižbora do Berouna měla rekordní účast 25 pochodníků.
Společně jsme vyjeli z Loun v 7.37 a v Rakovníku přestoupili před devátou do osobáku na Beroun. Ve Žloukovicích jsme vystoupili krátce po půl desáté.Naše kroky vedly po žluté do obce. Zašli jsme se podívat na roubenku z 18. století a vytrvale stoupali od Berounky do kopce. Po necelé půlhodince jsme byli u Žloukovické hájovny a napojili se na Svatojakubskou cestu, která nás vedla k Nižboru. Nad Hrachovkou jsme přešli Křížový potok a pokračovali k Čerchovu. Sešli jsme na vyhlídku a otevřel se nám pohled na Berounku s ostrovem uprostřed řeky. Protože bylo poledne, sedli jsme si pod přístřešek a dali si svačinu. Další naše kroky vedly do Nižboru. Zastavili jsme se u rodinné hrobky Fürstenberků, kteří zde založili významné železárny, a přešli jsme k hradu. Měli jsme štěstí, protože se dalo projít alespoň nádvoří zatím zavřeného objektu. Obešli jsme kapli sv. Kříže a zastavili se u křížení poledníku a rovnoběžky. Byl odsud opět výhled na Berounku i proslavenou Rücklovu sklárnu.
Sestoupili jsme do obce a minuli dvě staletí starou školní budovu, založenou Karlem Egonem z Fürstenberka. Byl na ní latinský i český nápis. Ten český zněl: „Pro Čechy sláva, krále slast, když v dítek umu kvete vlast“. Za obcí jsme si vystoupali do krátkého, ale prudkého kopce, který nás dovedl na slavné stradonické keltské oppidum, na kterém se v roce 1877 našel poklad 200 zlatých duhovek. Stradonické hradiště je druhým největším keltským oppidem v Čechách, což samo o sobě svědčí o významu této lokality.Prošli jsme si jej, řekli si něco málo k jeho historii a pokračovali přes mohylník v Lísku. Nachází se tu přes 40 mohyl, kolem kterých jsme prošlia lesními pěšinkami jsme se dostali na zelenou značku, která nás dovedla na jednu z nejstarších rozhleden KČT – Děd. Cihlová rozhledna tu stojí už od roku 1893, ale poslední čtyři roky je uzavřená kvůli aktuálnímu havarijnímu stavu.
Udělali jsme si tu pauzu a společnou fotku a vydali se k Berounu. Pozvolna jsme klesali, podívali se z výšky na Beroun a došli k poutnímu místu Boží voda. V roce 1723 tu došlo k zázračnému uzdravení, a tak se sem pořádaly četné poutě. Dnes vedle studánky stojí neogotický kostel od cítolibského rodáka Josefa Mockera. Sešli jsme do Berouna, prošli Plzeňskou branou a po půl čtvrté jsme se na nádraží setkali s druhou skupinou výletníků. Déšť nás nakonec až na pár kapek minul. Domů jsme přijeli o půl sedmé. Celková délka výletu byla 22 kilometrů, vedoucí Martin Vostřel, druhou skupinu vedla z Nižboru do Berouna paní Miluše Šafránková. Akce se zúčastnilo 30 výletníků, z toho třetina byla z Rakovníka a Nižboru.
Fotografie Martin Vostřel, Helena Pavlátková a Miluše Šafránková
